Úvod do problematiky úrazů

Zdraví a bezpečí patří k základním lidským právům.

Zdroj: Shutterstock

 

V České republice, podobně jako v jiných rozvinutých státech, jsou úrazy a násilí (poškození zdraví z vnějších příčin) nejčastější příčinou smrti u dětí a mladých dospělých, tedy ve věkové kategorii, kdy dojde úmrtím k největší ztrátě očekávané délky života i velké ztrátě ekonomické. Úrazy a násilí přinášejí pro zraněné a jejich blízké utrpení, často zanechávají trvalé následky, snižují pracovní schopnost, způsobují přechodnou i trvalou invaliditu. Vysokou měrou ovlivňují kvalitu života, a to nejen zraněné osoby.

V této souvislosti byla ustanovena Meziresortní pracovní skupina pro prevenci úrazů při Ministerstvu zdravotnictví ČR, která stála za vznikem Národního akčního plánu prevence dětských úrazů pro období let 2007–2017. Národní akční plán, schválený vládou ČR 22. 8. 2007 byl v souladu s doporučením Evropské komise, jejímž cílem je vytvoření bezpečného prostředí v rámci EU – „LIVE – Life without Injuries and Violence in Europe“ a navazoval na program European Child Safety Alliance (ECSA). Úmrtnost na úrazy se postupně snižuje díky vysoce specializované péči v tzv. traumacentrech, nicméně celkový počet dětí ošetřených a hospitalizovaných pro úraz se zatím snížil zatím málo.

Potřebujeme sjednotit úsilí jednotlivých subjektů na poli prevence, rozdělit pole působnosti a propojit navzájem činnost jednotlivých sektorů tak, aby se doplňovaly, vynakládat účelně prostředky a posilovat takové programy, u kterých se prokázala účinnost.

Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje úrazy za největší zdravotnický problém v rozvinutých státech světa. Rozdíly mezi jednotlivými státy jsou velké a jsou dány úrovní péče o prevenci úrazů. Ve Švédsku, Velké Británii, nebo Nizozemsku, kde je prevence úrazů v popředí zájmu státu a dlouhodobě zde probíhá řada preventivních programů a projektů, je úmrtnost pro úraz poloviční ve srovnání s námi.

 

Epidemiologie je vědecká disciplína, která se zabývá studiem výskytu onemocnění a úrazů v populaci, jejich příčin a rizikových faktorů jejich vzniku. Epidemiologie pracuje s fakty metodou deskriptivní nebo analytickou. Deskriptivní epidemiologie vyhledává specifická onemocnění nebo úraz a monitoruje jeho výskyt (incidenci) a jeho závažnost v určitém čase, místě a v určité skupině lidí. Analytická epidemiologie se snaží najít rizikové faktory, které ovlivňují výskyt a závažnost nemocí a úrazů.

 

Surveillance v epidemiologii úrazů zahrnuje monitoring úmrtnosti na úrazy a otravy, nemocnost, invalidizaci a výdaje spojené s řešením úrazu. Pomocí surveillance je možné identifikovat rizikové faktory, které způsobují vznik úrazu, nebo činí člověka zranitelnějším. Surveillance znamená především sběr údajů na lokální nebo národní úrovni a jejich zpracování. Aby bylo možné použít těchto údajů pro prevenci, musejí být identifikovány osoby a situace, které jsou rizikové, typy úrazů, které se dají očekávat a kde, kdy a za jakých podmínek vznikají. Pak je možno navrhovat intervenci, zavést ji do praxe a sledovat její účinnost.

 

Úraz je definován jako poškození zdraví, které vzniká většinou náhle, působením vnější síly, která přesahuje svojí intenzitou adaptační možnosti lidského organismu.

 

Epidemiologický model vzniku úrazů

Úrazy vznikají spolupůsobením čtyř faktorů:

  1. Prostředí

Vznik úrazu může ovlivnit místo úrazu, počasí, teplota, denní doba, roční období, akceptace společnosti požití alkoholu a jiných návykových látek. Prostředí zásadním způsobem ovlivňuje úrazovost, jeho změna však bývá časově i finančně náročná. Do značné míry je tedy suplováno jiným preventivním zásahem, který zpravidla představuje výchova k zodpovědnému chování a zvládání rizikových situací.

  1. Hostitel

Hostitelem označujme osobu, která je úrazem postižena a disponuje specifickými vlastnostmi, jako jsou věk pohlaví, vzdělání, fyzická zdatnost, psychický stav či sklon k rizikovému chování.

  1. Činitel

Jedná se o různé formy přenosu abnormálního množství energie – mechanické, chemické, elektrické, tepelné, radiační, nebo nedostatku energií potřebných pro život (vzduch, teplo).

  1. Přenašeč (vektor)

Přenašečem může být osoba nebo věc, která působí svojí silou a buď energii přenáší nebo jejímu přenosu zabraňuje. Např. airbag v autě zabraňuje přenosu energie a chrání nás před zraněním, zatím co schody jsou přenašečem energie, která vznik úrazu podporuje.

 

Epidemiologický model úrazů

 

Zdroj: Holder Y, Peden, M, Krug E et al. Injury surveillance Guidelines. Geneva: WHO, 2001

 

 

Dalším možným prostředkem analýzy úrazů je tzv. úrazové spektrum, které mapuje úrazový děj v průběhu času, počínaje expozicí hostitele riziku, následuje událost vedoucí ke vzniku úrazu. Další etapou je invalidizace, eventuálně smrt. Je patrné, že ne každá expozice povede k úrazu, a ne každý úraz končí invalidizací či smrtí.

 

Úrazové spektrum

 

Zdroj: Holder Y, Peden, M, Krug E et al. Injury surveillance Guidelines. Geneva: WHO, 2001

 

V roce 1970 dr. William Haddon navrhl další model k hodnocení úrazů, tzv. Haddonův model, kde zkombinoval model epidemiologický a časový (úrazové spektrum). Tento model se dá prakticky použít na analýzu jakéhokoliv typu úrazu a identifikovat možnosti intervence k zabránění vzniku úrazu anebo ke snížení jeho následků.

 

Haddonův model

Zdroj: Holder Y, Peden, M, Krug E et al. Injury surveillance Guidelines. Geneva: WHO, 2001

 

Úrazy dělíme do dvou kategorií – úmyslné a neúmyslné. Neúmyslné úrazy se podílejí na většině úmrtí v důsledku úrazů. Tyto úrazy jsou preventabilní, tedy jim můžeme předcházet. Příkladem neúmyslných úrazů jsou dopravní nehody, neúmyslné otravy, pády. Úmyslný úraz vzniká, když se někdo cíleně pokusí někomu druhému nebo sobě ublížit. Příkladem mohou být vraždy, sebevraždy, napadení, týrání, znásilnění, úrazy v důsledku válečných konfliktů atd. Pro epidemiologii úrazů je důležité pochopit, klasifikovat a systematicky analyzovat data jednotným způsobem. Mezinárodní klasifikace nemocí (10. verze) věnuje úrazům rozsáhlou část, včetně jejich vnějších příčin. Problémem však zůstává správné užívání kódů vnějších příčin lékaři, kteří v jejich používání vidí spíše administrativní bariéru než následné praktické využití v navrhování účinných preventivních opatření.

 

Preventivní strategie

Pro prevenci úrazů je základem sběr validních dat o místě, času, typu úrazu, příčinách a souvislostech úrazového děje. Jejich rozborem můžeme stanovit způsob preventivního zásahu tak, aby bylo dosaženo maximální účinnosti (snížení počtu úrazů) při co nejnižších nákladech. Účelem úrazové prevence je, aby k úrazu vůbec nedošlo, a pokud ano, pak aby byl dobře a včas ošetřen. Dle úrazového spektra dělíme prevenci na primární, sekundární a terciální. Primární prevence je zaměřená na to, aby k události vůbec nedošlo, anebo aby událost nevedla ke vzniku úrazu (např. oddělení cyklistů od ostatní dopravy). Součástí sekundární prevence je kvalitní záchranný systém, poskytnutí odpovídající první pomoci, snížení dopadu úrazu, zkrácení léčby, snížení nákladů, urychlení návratu k plnému zdraví a předcházení invalidizace a trvalých následků (ochranné přilby, požární hlásiče). I terciální prevence, zařazení trvale poškozených do běžného života, má svoji preventivní roli.

 

 

Zdroj:

1. BENEŠOVÁ, Veronika. Úrazy seniorů a možnosti jejich prevence. Praha: Centrum úrazové prevence UK 2. LF a FN Motol, 2003. ISBN 80-239-2104-5

2. Dětské úrazy a možnosti jejich prevence. Praha: Centrum úrazové prevence UK 2. LF a FN Motol, 2003. ISBN 80-239-2063-4