Úvod do problematiky násilí

Zdroj: Shutterstock

 

Domácí násilí může mít různé podoby a někdy nemusí být na první pohled dobře rozpoznatelné. Existuje celá řada definic, které spojují znaky typické pro domácí násilí.

Definici domácího dle Rady Evropy (1985): „Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí spáchané v rámci rodiny některým z jejich členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozují rozvoj jeho osobnosti.“ V užším slova smyslu pak intimní (partnerské) násilí je "jakýkoliv výskyt ohrožujícího chování, násilí nebo zneužití psychického, fyzického, sexuálního, ekonomického nebo emocionálního mezi dospělými osobami, které jsou nebo někdy v minulosti byly intimními partnery nebo členy rodiny, a to bez ohledu na pohlaví."

Definice dle Istanbulské úmluvy: „Za domácí násilí považovány veškeré akty fyzického, sexuálního, psychického, ekonomického či dalších forem násilí, k němuž dochází v rodině nebo domácnosti či mezi bývalými/stávajícími partnery či osobami blízkými, bez ohledu na to, zda násilná osoba sdílí nebo sdílela společnou domácnost s osobou ohroženou tímto násilím.

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje intimní partnerské násilí jako “chování intimního partnera či bývalého partnera, které způsobuje fyzické, sexuální nebo psychické zranění, včetně fyzické agrese, sexuálního nátlaku, psychického týrání a kontroly chování."

Český statistický úřad definuje domácí násilí / násilí v rodině, jako opakované a dlouhodobé násilí, kterého se dopouští dospělá nebo mladistvá osoba na svých blízkých (obětí mohou být manžel/manželka, druh/družka, rozvedení manžel/manželka, dítě, rodič, prarodič). Domácí násilí má podobu fyzického, psychického, sexuálního, ekonomického či jiného násilí, nejčastěji jejich kombinace, jehož intenzita se stupňuje. Domácí násilí je vědomá činnost. Začíná opakujícími se útoky proti lidské důstojnosti, k nim se zpravidla postupně přidávají útoky proti zdraví a v konečném stádiu může přejít v útoky proti lidskému životu. Domácí násilí se liší od ostatních forem delikventního chování tím, že vytváří vztah závislosti oběti na násilné osobě, je zaměřeno na získání moci násilné osoby nad obětí a probíhá v soukromí, tedy ve skrytu, mimo kontrolu veřejnosti. Charakteristickým rysem domácího násilí je skutečnost, že se pro svou trvalost a různou intenzitu násilných aktů postupně stává součástí běžného života. Více než 90 % obětí domácího násilí jsou ženy.“

Na základě všech výše uvedených definic byla navržena konceptuální definice partnerského násilí, která vychází z hlavních definičních znaků partnerského násilí a obecného chápání tohoto jevu. Partnerské domácí násilí tedy definujeme jako: „Opakované projevy fyzického, sexuálního, psychického, ekonomického či dalších forem násilného jednání stupňující se intenzity, odehrávající se v současném či bývalém partnerství, kdy násilná osoba využívá své převahy (fyzické, psychické, ekonomické) nad druhou osobou, bez ohledu na formu jejich vztahu, pohlaví a sexuální orientaci, k nimž dochází v soukromí, bez ohledu na to, zda osoby v partnerském vztahu sdílejí či sdíleli společnou domácnost.“

 

Jaké jsou druhy domácího násilí?

Rozlišujeme několik druhů domácího násilí (mohou se kombinovat):

  • Fyzické násilí – strkání, fackování, tahání za vlasy, smýkání, házení předmětů, znehybňování oběti, …
  • Psychické násilí – slovní týrání, ponižování, zesměšňování, permanentní kontrola, výslechy, vyhrožování, …
  • Sexuální násilí – všechny intimní kontakty, které jsou na oběti vynucovány proti její vůli, …
  • Ekonomické násilí – zamezení možnosti disponovat s finančními prostředky, zákaz získání zaměstnání, neposkytování finančních prostředků, vystavování hladu, …
  • Sociální násilí – zamezení kontaktu s rodinou či přáteli, zákaz využívání komunikačních prostředků, sociální izolace, …

 

Jaké jsou znaky domácího násilí?

  • Mezi obětí a násilníkem je blízký vztah, ať už se jedná o partnerský či příbuzenský.
  • K domácímu násilí obvykle dochází v soukromí   
  • Domácí násilí je těžko prokazatelné (především ty formy, které nezanechají fyzické stopy)
  • Domácí násilí má svou dynamiku, útoky jsou opakované, obvykle se stupňují v četnosti a intenzitě

 

Co není domácí násilí

  • Spor
  • Jednorázový incident
  • Vzájemné potyčky mezi partnery

Domácí násilí je jednostranné, násilná osoba a ohrožená osoba si nikdy nemění role!

 

Co je dynamika domácího násilí?

Faktory, které přispívají k páchání násilí ze strany násilné osoby a zároveň zabraňují týrané osobě násilný vztah opustit, označujeme jako dynamika domácího násilí. Pro násilný vztah je typické střídání fází, které označujeme jako fáze napětí, násilí a klidu.

Klidová fáze: Oběť po útoku se cítí zraněná, ponížená, neví kudy dál, a právě v tuto dobu násilný partner ukazuje své lepší já. Násilní slibuje změnu svého chování, oběť má falešnou naději, že se vše změní k lepšímu a má tendenci fyzické ataky vytěsnit. Období klidu však netrvá příliš dlouho.

Fáze napětí: Oběť dokáže vycítit, že se schyluje k fázi násilí a tu se snaží co nejdéle oddálit, tedy vychází násilníkovi vstříc. Násilný partner potřebuje mít nad obětí kontrolu a moc, a proto je fáze násilí neodvratitelná. Napětí postupně narůstá a přichází násilná fáze. Na ni opět navazuje fáze klidová.

Spirála se neustále opakuje, jednotlivé doby mezi jednotlivými fázemi se však zkracují. Pokud by se pouze stupňovaly násilné ataky, oběť by snáze našla sílu vztah opustit, ale protože zná i „dobrou tvář“ agresora, je pro ni velmi těžké násilný vztah ukončit.

Období klidu však není jediné, co přispívá k setrvání oběti v násilném vztahu, svou zásadní roli sehrávají pocity studu, viny a strachu, které spirálu násilného vztahu věrně provází. Násilný partner využívá v období klidu manipulativních technik, kterými se oběť snaží přesvědčit, že za násilí ve vztahu je zodpovědná ona sama. Ruku v ruce s omluvou z jeho strany většinou přichází obvinění oběti, že ona je zodpovědná za útok, že partnera vyprovokovala, špatně se zachovala, špatně odpověděla, udělala věci jinak, než partner očekával. Oběť tak postupně přistupuje na to, že ona sama zavinila násilné chování svého partnera. Vedle pocitů viny se začínají objevovat pocity studu, že oběť není dostatečně schopná udržet si kvalitní a respektující vztah. Pocity strachu se zpočátku objevují po násilném napadení, ať už slovním nebo fyzickém, později je strach přítomen ve všech fázích. Oběť je v permanentním napětí, protože nikdy neví, kdy se fáze klidu začne obracet a spirála se s osvědčenou jistotou opět dotočí do fáze násilí.

 

 

Zdroj: ProFem

 

 

Kdo může být obětí domácího násilí

  • Ženy: jsou nejčastějšími oběťmi domácího násilí (92–98 %)
  • Děti: jsou spolu s ženami nejčastější skupinou, která se stává oběťmi násilí v rámci rodiny. V souvislosti s týranými dětmi hovoříme o syndromu CAN (syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte). Násilí v rodinách se odehrává ve většině případů za přítomnosti dětí.
  • Muži: jsou obětmi domácího násilí cca ve 2-5 %. Nicméně je nutno zmínit, že se nejedná o reálná čísla, protože málokterý muž veřejně přizná, že je svojí ženou týrán z důvodu obavy posměchu.
  • Senioři: jsou stejně jako muži velmi latentní skupinou. Statistiky uvádí, že se násilí týká 3-5 % osob ve věku nad 65 let. násilí na seniorech se většinou dopouštějí jejich děti, vnoučaty.
  • Zdravotně postižení: jsou známy pouze velmi vážné případy, násilí je skryté, neexistují žádná data. Jedná se o velmi zranitelnou skupinu, která je v mnohdy odkázána na péči násilníka a vhledem ke svému handicapu se nedokáže účinně bránit.

 

Zdroje

Definice domácího násilí. Acorus, z.u. [online]. [cit. 2021-7-28]. Dostupné z: https://www.profem.cz/cs/s-cim-pomahame/domaci-nasili

Domácí násilí. ProFem [online]. [cit. 2021-7-28]. Dostupné z: https://www.profem.cz/cs/s-cim-pomahame/domaci-nasili